Obšírná zpráva o 2. srazu Emkařů

Milí přátelé, kamarádi, Emkaři!

Máme za sebou 2. sraz Emkařů a já si zde dovolím provést jeho rekapitulaci a zcela mé osobní, subjektivní "hodnocení".

Ač nedorazili všichni, s kým jsme počítali, byla účast, řekl bych, přiměřená přípravě.

Emky zprava: Eda, Maruška, Emmie, Áříčko, Bobo, Ursus, Aroušek, Mazlík a Soptík

Chtěl bych na tomto místě ze srdce poděkovat svým spolupracovníkům:

  • Za přípravu "tábora", posekání prostoru, spolupráci při přípravě jídel, obsluze výčepu a následné nedělní likvidaci a úklidu děkuji Romanovi a Mírovi. Sekačku nám bral v pátek z ruky i "návštěvník" Zdeněk - díííííky!
  • Za poskytnutí možnosti využít jeho areál pro tento bohulibý účel, za doprovod kolony dobovým vozem VB i za hudební vložku v sobotu večer vřelé díky Petrovi.
  • Ottovi, Mírovi a Bohoušovi děkuji za provoz filmového a fotoštábu.
  • A děkuji velice všem, kdo přijeli na sraz opravdu "se srazit", tedy družit se a pomohli tím vytvořit příjemnou, přátelskou atmosféru.
  • Děkuji i "skupině sever", která k nám vážila nejdelší cestu a i když se pak příliš nedružila s ostatními, jejich auta jsou ve skupině pěkná a určitě tam patří.

K tomu jen malá úvaha. Moc nechápu smysl takové účasti. Jet 150 km tři lidi třemi auty, pak si postavit vlastní "šapitó" s cedulemi s logem emky (jakoby to byly jediné Emky na srazu), před ostatními občas utrousit pár mouder, zapojit se do kolony, po návratu se opět separovat, věnovat se vlastním zásobám jídla a pití a před odjezdem nám jako dárek na památku přinést pytel vlastního odpadu . . . Asi tady někdo nepochopil, že jsme na soukromém pozemku, v areálu, který jsme si pro pořádání této akce pronajali, všechno tam pro zdárný průběh srazu navezli a vlastními silami jej po skončení akce uváděli do původního stavu. Jo a jestli měl někdo obavu, že bychom si na prodeji jídla a pití v tom stylu, ve kterém jsme to pojali a v cenách, které jsme nastavili, něco vydělali, tak ho mohu ujistit, že se tak nestalo! Ale dělali jsme to pro všechny, kdo přijeli a měli chuť poznat další posádky Emek a byli fajn a my máme radost z toho, že tito účastníci projevili svou spokojenost - to je pro nás odměna. Ale dost! Ukončil bych tuto úvahu heslem ze sobotního večera:". . . to neslepíš!".

Následující fotografie pořídili Míra a Otto, ještě jednou jim za to děkuji.

Nejprve jsme v pátek "založili tábor", postavili přístřešky ke kuchyni, posekali pozemek, dali vařit maso a připravili vše na založení guláše:

A už to jelo!

Za vydatné pomoci malého Vojty jsme připravili česnek, gulášek schovali do kotle a po dohotovení z toho byla taková nádhera:

I nějaká ta Ara se nám mezi prací podařilo nafotit:

No byl tady páteční večer. Čepovali jsme dobře vychlazený vynikající řezaný jarní ležák z pivovaru Rohozec, který chutnal všem . . .

. . . kromě těch, kdo dali přednost plechovkám z vlastních zásob!

I tak se ale dá říci, že byla pohoda:

Ráno jsme stihli včas připravit pro ty, kdo měli zájem, polévku na "vyproštění", byla káva, čaj, "dvojité karbecy W207", . . .

 

Ráno trávil každý po svém:

V době přípravy na start "spanilé jízdy" dorazil neohlášen poslední účastník. Omlouvám se Michale, ale nějak se pak vžilo pro Tvůj stroj označení černá turbo obluda.

Před odjezdem jsme účastníky trošku překvapili rozdáním kvízů s otázkami, které měly prověřit jejich znalosti Emky.

A vyrazili jsme. Do čela se postavil Petr se svým VB žigulem a kolona tím získala pěknou "fazonu".

Několik zastávek, kdy jsme čekali na stávkující turbo obludu, využili jednotlivci různě.

Prvním pevným cílem naší cesty byla zastávka Výrovna na trati Kolínské řepařské drážky. Byli jsme tam včas a stačili se i srovnat před příjezdem výletního vláčku taženého parní mašinkou.

Po dalším pokusu obludu přesvědčit k činnosti jsme vyrazili dále.

Když pak opět zůstala stát, jeli jsme nakonec všichni ostatní na "Viničák", kde vznikly na horizontu krásné fotky:

I na spáteční cestě na "základnu" jsme měli několik zajímavých fotogenických míst:

Po návratu na Máčidlo nastoupila nezávislá a neúplatná komise a hodnotila naše autí.

A nastalo předávání diplomů. Nejprve obdržel slavnostně přede všemi scůj účastnický certifikát malý Vojtík s jeho "arotříkolkou":

Za "Nejkrásnější Emku" získal diplom Zdeněk.

Za "Nejzajímavější Emku" si diplom odvezl Adam!

A jako "Nejpůvodnější Emka" byl vyhodnocen Romanův Aroušek.

A to bylo z "oficialit" vše.

Sobotní večer se vydařil, hrál Petr, Otta a když už šli skoro všichni spát, tak jsem si troufl na chviličku i já. Bylo nám dobře a to je podstatné.

Ráno jsme poskytli všem, kdo měli ještě zájem o něco z naší nabídky, co bylo žádáno, zůstali velkorysí když nám byl dodán již zmiňovaný pytel odpadků z vlastních zásob "skupiny sever" - takže ani krev netekla . . .

Rozloučili jsme se s odjíždějícími . . .

. . . a užili si ještě likvidaci tábora, . . .

. . . stěhování domů a úklid všeho, co jsme k akci použili. Z toho jsme už ale žádné fotky nedělali.

Tak snad zase někdy!!! Teď musíme nechat uležet všechny vzpomínky a zážitky a zvážit s odstupem co a jak případně příště udělat jinak a, samozřejmě, líp. Rádi se uvidíme se všemi, kdo budou mít chuť a čas sraz v podobném duchu absolvovat.